Obnova zapomenutého hesla

Založení nového účtu

Severní Dalmácie

Základní informace o Severní Dalmácii

Region Severní Dalmácie leží mezi Kvarnerem a Střední Dalmácií, tedy přibližně mezi městem Karlobag a mysem Začevo. Její severní pevninskou část tvoří pohoří Velebit se stejnojmenným národním parkem. Hory zde spadají strmě až k moři, okolo pobřeží pak vede hlavní silniční tah. Tato část Dalmácie je tedy turisticky minimálně využívána a celkově řídce osídlena.

Dále směrem na jih ustupují hody dále od pobřeží a vytváří tak krajinu vhodnou pro trvalé osídlení i rekreaci. Většina letovisek Severní Dalmácie byla vystavěna na základech původních malých rybářských vesniček. Naleznete v nich především jednodušší ubytování v menších penzionech nebo hotýlcích. Dalmatské restaurace a kanoby jsou vyhlášené vynikající kuchyní a možnost stravování naleznete i v malých vesničkách.

Severní Dalmácie a její zajímavosti

Pomyslnou branou Severní Dalmácie je majestátní pohoří Velebit, jehož korunou je Národní park Severní Velebit. Naleznete zde řadu značených stezek od dlouhých a náročných tras až po kratší a nenáročné, které lze absolvovat i s dětmi. Odměněni budete dech beroucími výhledy na rozeklané horské velikány i krásou sevřených kaňonů.

Dalším místem, kde můžete obdivovat nedotčenou přírodu je Národní park Paklenica. Park byl vyhlášen v roce 1949 a obdivovat zde můžete krasové jeskyně, vodopády i strmá horská úbočí.

Snad každý už někdy slyšel o Národním parku Krka, který se rozkládá kolem stejnojmenné řeky a je pravou perlou Severní Dalmácie. Řeka Krka pramení z krasového podloží a na své 73 km dlouhé cestě se proplétá vápencovými kaňony, vytváří řadu malebných vodopádů a peřejí, to vše obklopené bujnou zelení.

Zatoužíte-li nechat se na chvíli okouzlit historií, je možné navštívit například město Zadar s dobře dochovanými románskými i pozdějšími památkami. V Šibeniku se nachází katedrála sv. Jakuba zapsaná v listině světového dědictví UNESCO a jen malý kousek od Šibeniku leží půvabné historické městečko Nin.

Za návštěvu stojí také Severo dalmatské ostrovy Ugljan, Dugi otok (Národní park Kornati), nebo Pašman.

Pláže Severní Dalmácie

Pláže Severní Dalmácie jsou vyhlášené čistou průzračnou vodou, nejedna z nich se může pochlubit modrou vlajkou. Povrch pláží je nejčastěji oblázkový nebo kamínkový, ojediněle však můžeme najít i pláže písečné. Pláže bývají často lemovány piniovými lesy, které poskytují příjemný stín v horkém létě.

Dobré podmínky jsou nejen pro šnorchlování či potápění, ale i windsurfing nebo vodní lyže.

Doprava v severní Dalmácii

Severní Dalmácie sestává z členitého pevninského pobřeží a velkého množství ostrovů. Vzhledem k tomu disponuje také velkým množstvím přístavů a nabízí tak vynikající podmínky pro jachting. Největší mariny naleznete v Zadaru, Sukošanu a Biogradu na moru. Možné je však zapůjčení i menšího motorového člunu.

Mezi letovisky na pevninské části funguje hromadná doprava. Na obydlené ostrovy jezdí pravidelné přívozy. Samozřejmostí je možnost zapůjčení auta, skútru nebo kola, která se nabízí prakticky ve všech pevninských letoviscích. Na některých menších ostrovech automobilová doprava není a spolehnout se tak musíte na kolo nebo pěší výlety.

Historie Dalmácie

Oblast dnešní Dalmácie byla osídlena od starověku kmeny Ilyrů, mezi které patřili i Dalmaté, podle kterých má oblast jméno. Ilyrské obyvatelstvo se zabývalo zejména pastevectvím ovcí. Později se přesunulo dále na jih a patří mezi předky dnešních Albánců. Před začátkem našeho letopočtu ovládli území Římané a ustavili zde provincii Illyricum, později po roce 69 n.l. provincii Dalmatia. Tato provincie byla podstatně rozlehlejší, než dnešní Dalmácii a zahrnovala rovněž území Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, části Srbska a Albánie.

Formálně patřila Dalmácie k Byzantské říši do roku 1102. V 6. a7. století na území přišly slovanské kmeny Srbobé osídlili jižní Dalmácii a na území severní a střední Dalmácie se usadili Chorvaté. Mnohá pobřežní města však zůstala obydlena latinským obyvatelstvem. Od roku 986 byla Dalmácie spojena personální unií s Chorvatským královstvím a jeho prostřednictvím pak od roku 1102 s Uhrami. Některá pobřežní města byla pod Benátskou správou. Dubrovník a okolí vyhlásil ve 14. stol. Republiku Dubrovník (uznávali nadvládu nejprve Uherskou a později Osmanské říše). Roku 1699 získala Benátská republika k pobřežním městům i Dalmatské pobřeží. Vládu si zde udržela až do svého konce v roce 1797.

Mírovou dohodou Campo Formio v roce 1797 získala území Dalmácie (vyjma Dubrovníku) Habsburská monarchie. Po prohrané bitvě u Slavkova ji však přenechala Napoleonovi, který ji přičlenil nejprve k Italskému království, později k Francii. Po roce 1815 byla Dalmácie navrácena Habsburkům. Tentokrát již včetně Dubrovníku (Republika Dubrovník byla zrušena 1808) a Kotoru. Hlavním městem se stal Zadar. Úředními jazyky byla Italština a srbochorvatština. Většinu úředních míst obsazovali dalmatští Italové, pouze úřad místodržícího byl tradičně obsazován Jihoslovanem.

Po 1. světové válce byla většina území dnešní Dalmácie součástí Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců). Během 2. světové války připadla část vnitrozemí Nezávislému státu Chorvatsko, část pobřeží Itálii. Po 2. světové válce se stala součástí Jugoslávie.

Roku 1991 vyhlásilo Chorvatsko, jehož součástí byla i Dalmácie nezávislost. Následovalo několik let tvrdých bojů mezi Srby a Chorvaty. V roce 1995 vyly desetitisíce srbských obyvatel vyhnány a Dalmácie připadla Chorvatsku celá, vyjma Boky Kotorské, která patří Bosně a Hercegovině.

--- • --- • ---
---