Střediska
Základní informace o jižní Dalmácii
Region jižní Dalmácie leží na poměrně úzkém pobřežním pásu, který však vytváří velmi rozmanitou krajinou mozaiku. Rozhraní mezi střední a jižní Dalmácií tvoří úrodná, poněkud bažinatá delta řeky Neretvy. Díky subtropickému podnebí a husté síti říčních ramen a zavlažovacích kanálů se zde daří pomerančům, mandarinkám, pěstuje se kiwi, melouny, řada dalších druhů zeleniny a ovoce a nechybí samozřejmě réva. Sklizeň zde probíhá dvakrát až třikrát ročně. Vodní plochy delty poskytují útočiště různým druhům chráněných ptáků, jako jsou pelikáni, labutě nebo orli. Je také důležitým zimovištěm severoevropského tažného vodního ptactva.
Malá část pobřeží pod letoviskem Klek patří k území Bosny a Hercegoviny.
Další významnou částí jižní Dalmácie je poloostrov Pelješac s plochou 348 km2, délkou 65 km a šířkou mezi 3 až 7 km. Tvoří jej převážně vysoká vápencová pahorkatina lemující téměř celé jižní pobřeží. Níže položená úrodná část ve středu poloostrova je vyhlášenou vinařskou oblastí.
Dubrovnickou riviéru tvoří část pobřeží mezi letoviskem Slano a Dubrovníkem. Tato oblast patřila Dubrovnické republice vyhlášené ve 14. stol., která si zachovala vysokou míru autonomie až do počátku 19. stol.. Naleznete zde menší příjemná letoviska s poklidnou atmosférou. Jejich velkou devizou je nádherná zelená příroda, která je obklopuje a blízkost historického města Dubrovník.
Jižně od Dubrovníku až k letovisku Cavtatem leží Župa dubrovačka. Rozkládá se okolo Župského zálivu, lemována malebnými horami. Zdejší poklidné letoviska mají ponejvíce písečné nebo oblázkové pláže lemované bujnou vegetací tvořenou zejména cypřiši a borovicemi.
Nejjižnější cíp Chorvatska mezi Cavtatem až k mysu Oštro je oblastí Konavle. Horská pásma jej oddělují od Bosny a Hercegoviny. Nejvyšším vrcholem pohoří Sniježnica je hora Ilijin (1234 m). Západní část kraje Konavle se může pochlubit skalním útesem příkře se tyčícím nad hladinou moře – Konavelskými stěnami. Prostřední část Konavle tvoří úrodné Konavelské polje. Oblast je hustě zalesněna a pro svou úrodnost bývá často nazývána zahradou Chorvatska.
Jižní Dalmácie a její zajímavosti
Nejslavnějším a také bezesporu nejnavštěvovanějším městem jižní Dalmácie je Dubrovník. Jeho spletité křivolaké uličky historických kamenných domů sevřených starobylou hradbou vytvářejí nezapomenutelnou romantickou atmosféru. Město patří právem mezi nejcennější památkové komplexy jižní Evropy, od roku 1979 je zapsáno v seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Nedaleko Dubrovníku v městečku Trsteno letí u letního sídla Gučetićů nejstarší renesanční park a botanická zahrada v Chorvatsku – park a arboretum v Trstenu.
Místní cestovní agentury nabízejí lodní výlety po některých kanálech řeky Neretvy, cestou můžete obdivovat nejen krásnou přírodu, ale také významné památky (například vykopávky římského města Nerona nedaleko vesnice Vid).
Milovníci památek ocení také město Stone na Pelješacu, kde zůstaly zachované monumentální obrané hradby a pevnosti ze 14. a 15. stol. Tzv. Stonské zdi, kterým se také přezdívá malá čínská zeď.
Při pobytu v jižní Dalmácii doporučujeme také zajet do nedalekého historického města Mostar, které leží ve vnitrozemí už na území Bosny a Hercegoviny, ale například z Ploče nebo Stonu to není daleko. Mostar má krásné starobylé historické centrum se světoznámým kamenným mostem přes řeku Neretvu.
Pláže jižní Dalmácie
Pláže v regionu jižní Dalmácie jsou stejně rozmanité, jako tato oblast sama. Naleznete pláže písečné i kamenité. Pobřeží je členité, takže není nouze na menší chráněné zátočiny. Obecně jsou pláže v Dalmácii méně přelidněné, než na více turisticky využívané Istrii nebo Kvarneru.
Krásnými plážemi je vyhlášen poloostrov Pelješac. Zvláště část pobřeží mezi letovisky Viganj a Orebić.
Písečné pláže s pozvolným vstupem do vody naleznete také v kraji Konavle.
Doprava v jižní Dalmácii
Mezinárodní letiště je jižně od Dubrovníku u vesnice Čilipi.
Ve většině větších letovisek je možnost zapůjčit si auto nebo skútr, případně kolo.
Na většinu větších ostrovů a také poloostrov Pelješac jezdí pravidelná trajektová doprava. Trajektem se dostanete z Ploče na pevnině do přístavu Trpanj na Pelješacu (cca. 80 min.). Pokud chcete pokračovat na Korčulu, stačí pak krátký přejezd a trajektem z Orebiče do přístavu Korčula. Trajektové spojení je také mezi Pelješacem a ostrovem Mljet.
Historie Dalmácie
Oblast dnešní Dalmácie byla osídlena od starověku kmeny Ilyrů, mezi které patřili i Dalmaté, podle kterých má oblast jméno. Ilyrské obyvatelstvo se zabývalo zejména pastevectvím ovcí. Později se přesunulo dále na jih a patří mezi předky dnešních Albánců. Před začátkem našeho letopočtu ovládli území Římané a ustavili zde provincii Illyricum, později po roce 69 n.l. provincii Dalmatia. Tato provincie byla podstatně rozlehlejší, než dnešní Dalmácii a zahrnovala rovněž území Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, části Srbska a Albánie.
Formálně patřila Dalmácie k Byzantské říši do roku 1102. V 6. a7. století na území přišly slovanské kmeny Srbobé osídlili jižní Dalmácii a na území severní a střední Dalmácie se usadili Chorvaté. Mnohá pobřežní města však zůstala obydlena latinským obyvatelstvem. Od roku 986 byla Dalmácie spojena personální unií s Chorvatským královstvím a jeho prostřednictvím pak od roku 1102 s Uhrami. Některá pobřežní města byla pod Benátskou správou. Dubrovník a okolí vyhlásil ve 14. stol. Republiku Dubrovník (uznávali nadvládu nejprve Uherskou a později Osmanské říše). Roku 1699 získala Benátská republika k pobřežním městům i Dalmatské pobřeží. Vládu si zde udržela až do svého konce v roce 1797.
Mírovou dohodou Campo Formio v roce 1797 získala území Dalmácie (vyjma Dubrovníku) Habsburská monarchie. Po prohrané bitvě u Slavkova ji však přenechala Napoleonovi, který ji přičlenil nejprve k Italskému království, později k Francii. Po roce 1815 byla Dalmácie navrácena Habsburkům. Tentokrát již včetně Dubrovníku (Republika Dubrovník byla zrušena 1808) a Kotoru. Hlavním městem se stal Zadar. Úředními jazyky byla Italština a srbochorvatština. Většinu úředních míst obsazovali dalmatští Italové, pouze úřad místodržícího byl tradičně obsazován Jihoslovanem.
Po 1. světové válce byla většina území dnešní Dalmácie součástí Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců). Během 2. světové války připadla část vnitrozemí Nezávislému státu Chorvatsko, část pobřeží Itálii. Po 2. světové válce se stala součástí Jugoslávie.
Roku 1991 vyhlásilo Chorvatsko, jehož součástí byla i Dalmácie nezávislost. Následovalo několik let tvrdých bojů mezi Srby a Chorvaty. V roce 1995 vyly desetitisíce srbských obyvatel vyhnány a Dalmácie připadla Chorvatsku celá, vyjma Boky Kotorské, která patří Bosně a Hercegovině.